„Obecná paliativní péče by měla být součástí každého lékařského oboru“

MUDr. Hana Plvanová

MUDr. Hana Plvanová pracuje jako lékařka Interního oddělení Nemocnice Jihlava a od června loňského
roku také v jihlavském mobilním hospici Bárka. V lednu díky grantové podpoře NF KPM absolvovala
stáž na prestižní Klinice paliativní medicíny v Mnichově pod vedením prof. Claudie Bausewein.

Rozhovor byl publikován v časopise Paliativní medicína.


Během přípravy rozhovoru jsem se o Vás dozvěděla, že jste se už jako gymnazistka věnovala bioetickému tématu eutanazie formou SOČ (Středoškolské odborné činnosti). Co Vás tehdy
vedlo k  zájmu o tak komplexní, složité a v tomto životním období ne zcela obvyklé téma?

Chtěla jsem se věnovat nějakému tématu z lékařské etiky. Zajímala mě medicína, ale dívala jsem se na ni ráda nejen z pohledu přírodovědného, ale i humanitního a etického. Původně jsem chtěla zpracovat téma interrupcí, pak jsem si však uvědomila, že už je v českém prostředí poměrně dostatečně popsáno. Zatímco téma eutanazie a závěru života tehdy ještě tolik pozornosti vědecké obce ani společnosti jako takové nemělo.

Začínalo se však čím dal častěji objevovat v médiích, ne ojediněle se silným emočním nábojem. Chtěla jsem jít hlouběji a poznat téma komplexněji. Právě zpracování této práce mě dovedlo k paliativní medicíně a první přímé zkušenosti s jejími pacienty.

Když reflektujete své představy o práci paliatra z doby, kdy jste se rozhodovala pro studium
medicíny, a srovnáte je s dnešní zkušeností, v čem nacházíte podstatné rozdíly?

Zkušenost ze setkání s pacienty v závěru života pro mne byla jednou z hnacích sil, která mě provázela studiem, která mě motivovala, když mých vlastních sil ubývalo.

Tato setkání s nemocnými, která se dotýkala opravdu hlubokých témat, mi dávala velkou duchovní posilu. Postupně jsem během studia poznávala další možné podoby práce lékaře-paliatra.

Vedle první zkušenosti z lůžkového hospice jsem se seznámila s prací v mobilním hospici, v paliativní ambulanci a konečně v nemocničním konsiliárním paliativním týmu.

Postupně jsem nahlížela paliativní pacienty celostněji a v časnější fázi jejich onemocnění, mnohdy na pomezí nebo souběžně s kurativní medicínou. Od převážně symptomatické léčby v lůžkovém hospici jsem se dostala až k rodinným konferencím na lůžcích akutních oddělení. Poznala jsem, jak je tato práce pestrá a jaká je to mnohdy výzva.

Co pro Vás znamenalo získání grantové podpory ČSPM pro individuální vzdělávání?
Jak jste ji využila nebo ještě využijete, jaké znalosti a zkušenosti ve Vašem oboru
si přejete prohlubovat?

Tato podpora má pro mě hodnotu nejen věcnou, ale i symbolickou. Jsem za ni vděčná a její obdržení mi udělalo velkou radost. Využila jsem ji ke zlepšení svých komunikačních dovedností v kurzu Komunikace v paliativní medicíně.

Mnohé z těchto komunikačních technik a algoritmů již intuitivně využívám, ale je užitečné si je osvěžit a prohloubit v bezpečném prostředí s kolegy.

Obdržené finance pokryly také účast na Celostátní konferenci paliativní medicíny a zahraniční stáž na Klinice paliativní medicíny v Mnichově. Zde jsem poznala, jak taková klinika funguje v Německu a v čem by nás mohla inspirovat.

Ať už celkovým přístupem k pacientům, kde se více než v ČR klade důraz na autonomii pacienta a na jeho významnou roli v spolurozhodování o dalším směřování, tak ve vedení léčby, denních vizit a supervizí celého multidisciplinárního týmu.

Poznala jsem zde i léčebné prostředky a postupy, které u nás ještě nejsou zcela obvyklé (např. aromaterapii, která se v ČR začíná teprve rozvíjet).  Část dotace jsem také investovala do sebepéče, kterou poznávám jako nezbytnou, a to v programu Mindfulness-Based Stress Reduction.

S paliativní péčí se mohou setkat lékaři snad ve všech specializacích, co může paliativní
medicína přinést nového a potřebného pro další lékařské obory?

Já osobně nevnímám paliativní medicínu jako oddělenou od ostatních specializací. Obecná paliativní péče by měla být součástí každého lékařského oboru, i když některé obory jsou k tomuto pohledu zatím zdráhavé. Právě obecná paliativní medicína přináší mnohdy nový pohled na pacienty jako komplexní bytosti, pro které často není nemoc nebo zdraví jediným středobodem života, jak si jako lékaři můžeme myslet.

Pacienti jsou bytosti nejen s tělem, ale také duší, vlastní spiritualitou a vztahy. Tyto oblasti života jsou provázané a navzájem se ovlivňují, což v paliativní medicíně využíváme mimo jiné v konceptu total pain.

Jako další věc přínosná pro všechny obory mě napadá vnímání pacienta jako rovnocenného partnera v  rozhodování o dalším směřování (rozsahu) diagnostiky a léčby. Nebojme se pacienta zeptat, co si myslí a jaké informace by potřeboval, aby se mohl dobře rozhodnout. Nebojme se sdíleného rozhodování.

Jak tento přístup přijímají sami pacienti a jejich rodiny? Jsou na něj připraveni a dokáží v tak po všech
stránkách náročné situaci vždy uchopit i svůj díl zodpovědnosti, který rovnocenný vztah vyžaduje?

Je pravda, že v českém prostředí na tento přístup nejsme úplně zvyklí. Zvlášť u starší populace převládá názor, že vše dokáže nejlépe zhodnotit lékař, a ten by proto měl vždy rozhodovat. Je to cesta, která je před námi.

Já se už od začátku navázání vztahu s  pacientem snažím poukazovat na to, že všechna vyšetření a postupy budeme probírat společně a že v tom má své slovo. Někdy se pacienti zpočátku zdráhají,
ale většinou si to pak promyslí a dovedou pojmenovat svůj pohled na věc.

Zároveň se pacienta snažím ujistit, že pokud se nebude chtít spolurozhodování účastnit, tak toto rozhodnutí můžeme udělat my. Vždy máme nějaký plán. Nejraději však na něm spolupracujeme s pacientem a rodinou. 


Setkala jste se někdy s tím, že by bylo třeba vysvětlovat smysl paliativní péče?
Setkala jsem se s tím mnohokrát, jak u veřejnosti, tak zdravotníků. Vždy mě mrzí, když si zdravotníci myslí, že „paliace“ (jak paliativní medicínu někteří nazývají) obnáší výhradně léčbu opioidy, která může pacienta dle jejich představ nejen zbavit symptomů, ale také jeho život zkrátit.

Opioidy jsou někdy spojovány s omezenou představou, že pacient již nebude dále léčen a že se nachází v bezprostředním závěru života. Chybí celostnější pohled na obor paliativní medicíny, ale věřím, že se to
již nyní mění k lepšímu.

Co je podle Vás důležité pro vytvoření zdravého vztahu mezi paliativním pacientem a lékařem?
Určitě na prvním místě důvěra. Pokud pacient bude věřit, že je pro mě důležitý, že s ním budu komunikovat pravdivě a nebudu zatajovat důležité informace, pak mě pustí ke svým názorům a myšlenkám ohledně svého onemocnění a života jako takového. A to jsou nejdůležitější zdroje
informací pro dobrou paliativní péči.

Můžeme pak společně hodnotit efekt nastavené léčby. Můžeme spolu mluvit i o psycho-socio-spirituálních tématech v pacientově životě a také na nich pracovat.

Spiritualita, vztah k tomu, co člověka přesahuje, často v aktivní době života nemá dostatečný prostor a objeví se, až když blížící se konec života otevře naléhavé otázky smyslu, odkud a kam člověk jde.
Jak se na rozhovory na toto téma mohou lidé v pomáhajících profesích připravit?

Mám pocit, že v  pomáhajících profesích a zvlášť v paliativní medicíně, se kumulují lidé, pro které spiritualita, již během aktivní části života, hraje důležitou roli. Nemluvím pouze o religiozitě,
ale o celkovém smyslu pro věci, které nás přesahují.

Příroda, mezilidské vztahy, hudba, umění jako takové, nejsou jen zdrojem radosti a relaxace,
ale také otevírají svět, který nedokážeme zcela slovy pojmenovat. Domnívám se, že lidé, pro které jsou
tato témata důležitá, snadněji otevírají spirituální a existenciální otázky.

Lépe jim jdou do úst otázky jako „Jak se má vaše duše?“ nebo „Co je pro Vás v životě důležité?“.
Dovedou aktivně a s empatií naslouchat. A pokud si tím nejsme zcela jistí, existují skvělé kurzy komunikace, kde si tyto situace můžeme zažít a vyzkoušet „nanečisto“.

Vaše práce je náročná, co Vám pomáhá relaxovat, udržovat rovnováhu, kde čerpáte energii?
Je pravda, že jsem tíhu náročnosti svého povolání poznala teprve nedávno. Hledám tedy hranice,
kam mohu jít, abych práci zvládala a zároveň se cítila dobře.

K psychickému odpočinku mi pomáhají procházky, modlitba, tanec, setkání s někým blízkým.
Mnoho energie čerpám ve vztahu s manželem, rodinou a přáteli, za které jsem moc vděčná.
A také v modlitbě jako setkání s Bohem.

Děkujeme Vám za Vaši vstřícnost a přejeme Vám mnoho profesních i osobních úspěchů.

Rozhovor připravila:
Iva Adlerová
(T: 771 155 433, E: adlerova@nadacnifondkpm.cz)

banner grantove programy 1

Sdílejte článek:

Ing. Tereza Fussgänger

Tereza Fussgänger, tajemnice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Ing. Jitka Ružičová, MBA

Jitka Ružičová absolvovala studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, Fakultě financí a účetnictví a manažerské studium Management ve zdravotnictví v rámci Business Institutu EDU.

Během své profesní kariéry působila na vedoucích pozicích v oblasti financí a účetnictví. V současné době působí jako vedoucí oddělení grantů, dotací a klinického hodnocení ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.

V rámci své činnosti byla již od roku 2014 spjata s rozvojem paliativní péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kdy dohlížela na finanční toky nadačních a grantových podpor pilotních studií a dalších projektů vedoucích ke vzniku Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Karel Valo

Provozní a finanční ředitel Nadace České Spořitelny. Vystudoval ekonomii na VŠE v Praze a na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem.

Pracoval ve společnostech Accenture, Daimler, GE Money a posledních devět let v největší evropské bance HSBC Bank, z toho většinou ve Velké Británii, Francii a dalších zemích regionu.

Po celou kariéru se věnuje oblasti financí, auditu, řízení rizik, provozu a technologickým projektům.

Barbora Solperová

Barbora Solperová s nadačním fondem spolupracuje od jeho založení. Je jednatelkou grafického studia Titty, s.r.o. pod kterým vytváří vizuální identity na klíč pro firmy, jednotlivce a další projekty. Nyní rozšiřuje svoji spolupráci s nadačním fondem a bude nově rozvíjet také fundraising. 

Ing. Alena Čermáková

Alena Čermáková vystudovala Národohospodářskou fakultu VŠE vPraze. Během své profesní kariéry působila na různých pozicích v produktovém a projektovém managementu.

Specializovala se na oblast bankovnictví a organizovala také projekty v oblasti mezinárodních výstav a veletrhů. Během studia absolvovala zahraniční stáže v Nizozemí a Kanadě.

Své zkušenosti bude nadále rozvíjet v nadačním fondu na pozici projektové manažerky.  

Ing. Iva Adlerová

Iva Adlerová působila v klinickém výzkumu v oboru molekulární genetika a molekulární patologie. Později se začala věnovat popularizaci vědy, vědeckému publikování, začala pracovat jako lektorka a konzultantka. Působila jako šéfredaktorka titulů indexovaných v mezinárodních databázích. V současné době působí jako externí výkonná editorka recenzovaného periodika Paliativní medicína, píše a připravuje rozhovory pro NF KPM a věnuje se lektorské a konzultační činnosti.

Mgr. Markéta Červenková, Ph.D.

Markéta Červenková působí jako psycholožka ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde se oblasti paliativní péče věnuje od roku 2016. Jako odborný asistent se na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy podílí na implementaci výuky paliativní medicíny. V rámci postgraduálního studia na 1.LF UK působila ve výzkumných týmech Laboratoře neuropsychologie Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN a v Národním ústavu duševního zdraví, kde se publikační činností, ve spolupráci s University of Amsterdam a University of Pennsylvania, soustředila na zlepšení podmínek neuropsychologické klinické diagnostiky v prostředí České republiky. Průsečíkem její výzkumné a klinické práce je podpora zlepšení kvality života pacientů se závažným onemocněním. Souběžně získávala zkušenosti projektového řízení v soukromém a komerčním sektoru.

Tereza Žídková

Tereza Žídková v oboru marketingu a komunikace působí od roku 2006. Podílela se na vytváření komplexních marketingových strategií interní a externí komunikace – public relations, brandingu a event managementu. V rámci své odbornosti se věnuje strategii a tvorbě obsahu pro sociální sítě. Profesní zkušenosti získala především v oblasti B2B se specializací na finance (bankovnictví, pojišťovnictví), IT a neziskový sektor. Aktuálně se kromě vytváření komunikační strategie pro NF KPM a spolupráci na podpoře tohoto rozvíjejícího se oboru, věnuje spolupráci s externími klienty z různých oborů.

MgA. Adéla Wagner Komrzý

Adéla Wagner Komrzý studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2020 absolvovala studium dokumentární tvorby na FAMU. Film Jednotka intenzivního života (2021) měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary a získal mnoho ocenění, jako například Českého lva, Cenu kritiků či Cenu Pavla Kouteckého, a byl prezentován i na mnoha zahraničních festivalech. Její nejnovější film Zkouška umění (2022) získal hlavní cenu a cenu filmových kritiků FIPRESCI ve své kategorii na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde měl také svou světovou premiéru.

Martina Břeňová

Martina Břeňová je ředitelkou Nadace Open Society Fund Prague. Profesionálně se zabývá filantropií podporující systémové změny a tématem inovativní spolupráce soukromého, občanského a veřejného sektoru. Osm let působila jako ředitelka pro programy a rozvoj Nadačního fondu Avast, který podpořil systémový rozvoj paliativní péče v České republice. Pracovala pro organizaci Člověk v tísni, Nadaci VIA, Českou filharmonii nebo pomáhala založit Nadační fond Eduzměna. Vzdělávání získávala na Filozofické fakultě MU v Brně, na Yale University v New Haven a je absolventkou programu Philanthropy for Impact pod vedením Harvard Kennedy School. 

MUDr. Ondřej Kopecký, MHA

Ondřej Kopecký je primářem Kliniky paliativní medicíny ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. V roce 2021 se stal předsedou České společnosti paliativní medicíny. Dlouhodobě se věnuje rozvoji paliativních týmů v českých nemocnicích jak v rovině odborné, tak v rovině organizační a manažerské. Zásadní zkušeností pro něj byly pracovní pobyty a stáže v německých nemocnicích, zejména na paliativní klinice univerzitní nemocnice v Mnichově. V oblasti paliativní medicíny se významně zasadil o zavádění konceptu časné paliativní péče, zvláštní úsilí vkládá do rozvoje etických a spirituálních témat v kontextu paliativní péče.

doc. MUDr. MgA. Kateřina Rusinová, Ph.D.

Kateřina Rusinová se s paliativní medicínou poprvé setkala na stáži v nemocnici Saint-Louis v Paříži v letech 2007–2008. Na dalších pracovištích ve Francii a v USA získávala zkušenosti s klinickým výzkumem v této oblasti a podílela se na řadě velkých mezinárodních studií. Pracovala 6 let jako editor časopisu Intensive Care Medicine, v roce 2020 založila odborný časopis Paliativní medicína (oficiální časopis České společnosti paliativní medicíny České lékařské společnosti J. E. Purkyně) a působí v něm jako vedoucí redakční rady. Od roku 2021 je přednostkou historicky první Kliniky paliativní medicíny v ČR, společného pracoviště 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

JUDr. Michaela Dahl

Michaela Dahl absolvovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V diplomové práci se zabývala systémem sociálního zabezpečení zdravotně postižených osob v České republice; rigorózní práci věnovala srovnání těchto systémů v ČR a UK.

Specializuje se na oblast governance pro neziskové organizace, kde působila několik let na pozici výkonného asistenta a koordinátora ve Velké Británii. Svou expertízu v této oblasti podpořila mezinárodní certifikací z The Chartered Governance Institute UK & Ireland (CGI).

Její spolupráce posílí oblast řízení a správy komplexní administrativy nadačního fondu.