MUDr. Prokop Vodička: Získat pacienta pro spolupráci je prvotní a nezbytná součást každého léčebného plánu

MUDr. Prokop Vodička je absolventem 2. lékařské fakulty UK v Praze. Od ukončení studia pracuje na
I. interní klinice – klinice hematologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zabývá se diagnostikou a terapií lymfomů, zejména se zaměřením na specifika lymfomů u pacientů staršího věku, v rámci svého postgraduálního studia (školitel
prof. MUDr. Marek Trněný, CSc.). Věnuje se klinické i výzkumné práci, publikuje a podílel se i na tvorbě učebnice patologie pro pregraduální studenty.

Vážíme si jeho vstřícnosti, se kterou s námi hovořil o své zkušenosti se spoluprací s paliativním týmem z pozice lékaře specialisty.


Pane doktore, kdy jste se poprvé ve své praxi setkal s možností poskytování paliativní péče?
Promoval jsem v roce 2018 a ve stejném roce jsem nastupoval na I. interní kliniku – kliniku hematologie
1. LF UK a VFN v Praze. Přibližně ve stejné době zde začala spolupráce mezi paliativním týmem v čele
s paní docentkou Rusinovou a naší klinikou. Motivací a cílem spolupráce tehdy bylo poskytování
podpůrné péče pacientům v závěrečné fázi onemocnění.

První více než rok byla spolupráce mezi námi a paliativním týmem směřovaná na pacienty, kteří si v závěru života potřebovali urovnat hodnoty a priority, ujasnit si, co by si do konce života přáli nebo potřebovali zvládnout. To byl pro mne prvotní kontakt s paliativním týmem v začátcích mé praxe.


Postupně se spolupráce začala rozšiřovat od závěrečné fáze hematologických onemocnění do stále časnějších fází nemoci a v současné době jsme tak daleko, že již můžeme pro intervenci identifikovat pacienty, kteří by péči podpůrného paliativního týmu potřebovali nebo by z ní profitovali na počátku
onemocnění, přestože se většinou jedná o onemocnění léčitelné.


Co je pro Vás rozhodující pro indikaci podpůrné a paliativní péče?
Správné načasování indikace podpůrné a paliativní péče záleží na mnoha okolnostech. Rozlišujeme dvě velké skupiny faktorů – na straně pacienta a na straně choroby. Na straně pacienta je to jeho osobnost, přístup k životu, sociální a rodinné zázemí.

Na straně choroby se jedná o typ a rozsah postižení, konkrétní fázi léčby, ve které se pacient nachází, a to, jaký je výhled do budoucna, co se týče průběhu choroby a očekávaného přežití. Na základě těchto faktorů se snažíme identifikovat nemocné, kteří jsou v konkrétní životní situaci nebo na životní křižovatce,
kdy by pro ně péče paliativního týmu mohla přinést prospěch.

To je jeden směr, kterým se spolupráce mezi námi a paliativním týmem vyvíjí. Druhý, neméně důležitý směr spočívá v tom, že s časnější iniciací spolupráce u konkrétního pacienta, tedy v časnější fázi onemocnění, je tato spolupráce samozřejmě dlouhodobější. To znamená, že se nejedná o jednorázovou intervenci na konci života, jako tomu bylo v začátcích, ale vyvíjí se zde paralelní příběh, který začíná
v určitém bodě nemoci a prolíná se s naší léčbou třeba až do zdárného vyléčení, nebo i déle, pokud to pacient potřebuje.

Máme zkušenost, že čím časněji paliativní tým konzultujeme, tím je to přínosnější pro nás i pro pacienta. Společně s ním můžeme plánovat i ve střednědobém horizontu, jak se pacient po úspěšném vyléčení zapojí zpět do svých aktivit běžného života, kdy bude moci začít pracovat, kdy půjde do divadla, nebo bude moci vyrazit na dovolenou a podobně. To je velmi důležité, je to i motivace pro pacienta, je to určité světlo na konci léčebného tunelu.


Co intervence podpůrného a paliativního týmu přináší do Vašeho vztahu s pacientem?
Specializace někdy člověka zaslepuje. Lékař má pocit, že pro pacienty je řada procesů zřejmých, srozumitelných, protože se jimi zabývá denně. Pak se domníváme, že není třeba příliš mnoho vysvětlovat, že je vše jasné.

Ale pacient je zpravidla odborník ve zcela jiném oboru a pochopitelně nerozumí detailně věcem, které mu říkáme. A co hůř, někdy se pacient nepřizná, že nerozumí, a ani se nezeptá, ať už z důvodu nedostatku času, nebo prostě proto, že nás nechce obtěžovat. Je mnoho různých věcí, které pacienti potřebují vysvětlit nebo prodiskutovat, a často jsou to věci, které nemusí přímo souviset s naší terapií.

Proto vidím obrovskou výhodu paliativního týmu v tom, že jeho členové mají zkušenosti a kapacitu
s našimi pacienty mluvit a umějí identifikovat jejich potřeby a potenciální slabiny jednotlivého konkrétního pacienta. Mohou tyto jejich potřeby díky multidisciplinaritě týmu pomáhat řešit i ve spolupráci
s psychologem, či se sociálními pracovnicemi.

Kontinuita péče paliativního týmu, i díky tomu že paliatři mají k dispozici ambulantní prostory
na poliklinice, že s pacienty face-to-face mluví, volají si s nimi a jsou jim k dispozici, nám nepředstavitelně pomáhá v naší práci. Oceňuji i časové možnosti kolegů z paliativního týmu. Když zavoláme,
že máme na oddělení skutečně akutní případ, neváhají a jsou schopni zařídit intervenci, přijdou někdy
i druhý den.

Další věc, která je v této spolupráci výjimečná, je i prostý fakt, že když kolegům z paliativního týmu zavoláme na služební telefon kliniky, a oni jsou zrovna „v terénu“, zavolají nám později zpět. To je něco naprosto neobvyklého v našem zdravotnickém systému. Je to drobnost, a přitom nese informaci
ve smyslu zájmu o pacienty i respektu ke kolegům.

Mám radost z naší spolupráce, protože přináší trojstrannou spokojenost – pacientů a jejich rodin, lékařů i paliativního týmu. V některých případech působí na pozici mezi pacientem, lékařem specialistou a paliativním týmem ještě edukační sestra, která také dokáže pomoci jak nám, tak paliativnímu
týmu s osvětou v průběhu terapie u hemato-onkologických pacientů.

IMG 1256


V čem všem je z vašeho úhlu pohledu spolupráce s paliatry přínosem i pro vás, pro lékaře specialisty?
My se co nejlépe snažíme pokrýt část léčebnou, hemato-onkologickou, vysvětlujeme pacientovi léčebné postupy a to, co s nimi souvisí. Paliativní tým pomáhá uspořádat situaci v rodině, v zaměstnání, pomůže řešit finanční záležitosti, a to nám uvolňuje kapacitu pro léčbu.

Kromě zlepšení péče o pacienty je přínos pro nás i v tom, že se můžeme zdokonalovat v principech komunikace s pacientem přímo v praxi. Za důležitý považuji například odběr hodnotové anamnézy, kterou nyní docentka Rusinová inkorporuje do pregraduální výuky mediků. To je velmi dobrý a významný krok
v edukaci mladších lékařů.

Kolegové z paliativního týmu tráví čas nejen s pacientem, ale i s námi – ošetřujícími lékaři, a to nás posouvá a získáváme vlastní zkušenosti v cíleném rozhovoru s pacientem. Postupně se učíme základní paliativní screening dělat sami, identifikovat hlavní problémy a pomoci je řešit. Máme se ale ještě hodně
co učit. Samozřejmě se v průběhu léčby pak vyskytují situace, se kterými pomoci nedokážeme, nemáme pro to zkušenosti. Zde je intervence paliativního týmu potřebná a vítaná.


Jak vnímají pacienti název paliativní tým? Nebudí v nich obavy?
Ano, často tomu tak skutečně je. Vysvětlujeme, že se jedná o podpůrný tým, že jeho konzultace neznamená automaticky přechod na paliativní léčbu, a péče je určena i pro pacienty, které vedeme k vyléčení onemocnění. Ale někdy bohužel pacient odmítne, protože se možná vědomě nebo nevědomě
termínu „paliativní“ obává.


Může naopak včasný rozhovor pomoci odhalit nějaké přesvědčení, mindset pacienta, který by mohl být pro léčbu kontraproduktivní a může pomoci jeho postoj měnit?
Každý pacient přichází z jiného prostředí, přináší si řadu komorbidit, osobních, rodinných a socio-ekonomických problémů. Právě rozhovor s paliativním týmem na počátku skutečně může tyto problémy odhalit včas, ještě předtím, než je léčba poznamenaná například tím, že se pacient snaží vše zvládnout
sám, vyřešit osobní problémy a problémy své rodiny, odkládá léčbu, a tím může negativně ovlivnit průběh svého onemocnění.

Nesetkáváme se s tím zřídka. S všestrannou psychologickou i praktickou podporou paliativního týmu, při včasné identifikaci problémových bodů na začátku léčby, pak pacienti úspěšněji a snáze projdou léčbou.
I když terapii společně s pacientem zvládneme ambulantně, nezastíráme, že může být dlouhá, řádově
i měsíce.

S jistotou, že je vše důležité zajištěno, že je tu někdo, koho může pacient požádat o řešení, zvládá lépe komplikace i s nutností hospitalizace, ztrátou soběstačnosti, pracovní neschopnost a podobně. V tom všem může paliativní tým pomoci, nasměřovat pacienta k psychologické poradně, domácí péči,
nebo třeba finančním zdrojům z různých fondů.


Co vidíte jako důležité pro další rozvoj paliativní péče?
Jako důležité vnímám systematičtější rozvíjení znalostí o paliativní medicíně. Roste pozornost věnovaná její výuce už v pregraduálním studiu. Další generace lékařů, která přijde na kliniku, už bude lépe znát obsah pojmu „paliativní a podpůrná péče“, bude umět odebrat hodnotovou anamnézu stejně jako anamnézu farmakologickou nebo rodinnou, protože to vše bude nedílnou součástí pregraduální výuky.

Doufáme, že v blízké budoucnosti bude možnost tyto komplexní znalosti a dovednosti rozvíjet dál
i v postgraduálním vzdělávání. Lékařům všech specializací by určitě pomohlo, kdybychom mohli mít možnost strávit nějaký čas s paliativním týmem. To zatím není možné, dokud nemá paliativní medicína svou lůžkovou část.

Každý pacient, je jiný a postupně získáváme určitý cit pro to, jaký přístup právě ten konkrétní člověk od nás potřebuje. Někteří pacienti jsou odevzdaní, svěří se do našich rukou a respektují vše, naproti tomu jsou pacienti, kteří vyžadují větší komunikaci, chtějí spolurozhodovat o určitých partikulárních aspektech léčby a k nim nemůžeme přistupovat stejně, protože jejich priority, hodnoty jsou nastavené jinak. To ale většinou nemá šanci rozeznat čerstvý absolvent lékařské fakulty. Právě tady by postgraduální vzdělávání bylo nedocenitelným přínosem.

Pro šíření povědomí o paliativní péči a další vzdělávání lékařů, sester i dalších pomáhajících profesí je také cestou podpora Nadačního fondu KPM, který pomáhá integrovat vzdělání v oboru paliativní medicíny prostřednictvím grantů.


Co nového přináší paliativní medicína ostatním oborům?
Paliativní a podpůrná péče přinesla možnost cílené komunikace, umožňující identifikaci pacientských strastí. V tom bylo možno dříve vidět slabé místo, často nedokážeme komunikovat, vedeme necílený rozhovor. To znamená, že probereme základní anamnézu – obecné univerzální otázky. Jenže každý
člověk, pacient i lékař, je individualita a měli bychom umět rozhovor, způsob sdělení, přizpůsobit osobnostnímu nastavení každého pacienta.

Protože čím víc se v rozhovoru napojíme jeden na druhého, tím více se pacient spolupráci otevře, začne nám důvěřovat, a tím cílenější a účinnější může být i intervence.

Je to však téměř nejnáročnější součást léčby. Při volbě terapie mohou pomoci guidelines, ale získat pacienta pro spolupráci je prvotní a nezbytná součást každého léčebného plánu. V tomto všem je nám paliativní tým skvělou podporou. I proto mám ze spolupráce radost a věřím, že se bude dále rozvíjet.

Děkujeme a přejeme Vám mnoho dalších profesních i osobních úspěchů!

Rozhovor připravila:
Iva Adlerová
(T: 771 155 433, E: adlerova@nadacnifondkpm.cz)

Sdílejte článek:

Ing. Tereza Fussgänger

Tereza Fussgänger, tajemnice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Ing. Jitka Ružičová, MBA

Jitka Ružičová absolvovala studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, Fakultě financí a účetnictví a manažerské studium Management ve zdravotnictví v rámci Business Institutu EDU.

Během své profesní kariéry působila na vedoucích pozicích v oblasti financí a účetnictví. V současné době působí jako vedoucí oddělení grantů, dotací a klinického hodnocení ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.

V rámci své činnosti byla již od roku 2014 spjata s rozvojem paliativní péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kdy dohlížela na finanční toky nadačních a grantových podpor pilotních studií a dalších projektů vedoucích ke vzniku Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Karel Valo

Provozní a finanční ředitel Nadace České Spořitelny. Vystudoval ekonomii na VŠE v Praze a na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem.

Pracoval ve společnostech Accenture, Daimler, GE Money a posledních devět let v největší evropské bance HSBC Bank, z toho většinou ve Velké Británii, Francii a dalších zemích regionu.

Po celou kariéru se věnuje oblasti financí, auditu, řízení rizik, provozu a technologickým projektům.

Barbora Solperová

Barbora Solperová s nadačním fondem spolupracuje od jeho založení. Je jednatelkou grafického studia Titty, s.r.o. pod kterým vytváří vizuální identity na klíč pro firmy, jednotlivce a další projekty. Nyní rozšiřuje svoji spolupráci s nadačním fondem a bude nově rozvíjet také fundraising. 

Ing. Alena Čermáková

Alena Čermáková vystudovala Národohospodářskou fakultu VŠE vPraze. Během své profesní kariéry působila na různých pozicích v produktovém a projektovém managementu.

Specializovala se na oblast bankovnictví a organizovala také projekty v oblasti mezinárodních výstav a veletrhů. Během studia absolvovala zahraniční stáže v Nizozemí a Kanadě.

Své zkušenosti bude nadále rozvíjet v nadačním fondu na pozici projektové manažerky.  

Ing. Iva Adlerová

Iva Adlerová působila v klinickém výzkumu v oboru molekulární genetika a molekulární patologie. Později se začala věnovat popularizaci vědy, vědeckému publikování, začala pracovat jako lektorka a konzultantka. Působila jako šéfredaktorka titulů indexovaných v mezinárodních databázích. V současné době působí jako externí výkonná editorka recenzovaného periodika Paliativní medicína, píše a připravuje rozhovory pro NF KPM a věnuje se lektorské a konzultační činnosti.

Mgr. Markéta Červenková, Ph.D.

Markéta Červenková působí jako psycholožka ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde se oblasti paliativní péče věnuje od roku 2016. Jako odborný asistent se na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy podílí na implementaci výuky paliativní medicíny. V rámci postgraduálního studia na 1.LF UK působila ve výzkumných týmech Laboratoře neuropsychologie Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN a v Národním ústavu duševního zdraví, kde se publikační činností, ve spolupráci s University of Amsterdam a University of Pennsylvania, soustředila na zlepšení podmínek neuropsychologické klinické diagnostiky v prostředí České republiky. Průsečíkem její výzkumné a klinické práce je podpora zlepšení kvality života pacientů se závažným onemocněním. Souběžně získávala zkušenosti projektového řízení v soukromém a komerčním sektoru.

Tereza Žídková

Tereza Žídková v oboru marketingu a komunikace působí od roku 2006. Podílela se na vytváření komplexních marketingových strategií interní a externí komunikace – public relations, brandingu a event managementu. V rámci své odbornosti se věnuje strategii a tvorbě obsahu pro sociální sítě. Profesní zkušenosti získala především v oblasti B2B se specializací na finance (bankovnictví, pojišťovnictví), IT a neziskový sektor. Aktuálně se kromě vytváření komunikační strategie pro NF KPM a spolupráci na podpoře tohoto rozvíjejícího se oboru, věnuje spolupráci s externími klienty z různých oborů.

MgA. Adéla Wagner Komrzý

Adéla Wagner Komrzý studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2020 absolvovala studium dokumentární tvorby na FAMU. Film Jednotka intenzivního života (2021) měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary a získal mnoho ocenění, jako například Českého lva, Cenu kritiků či Cenu Pavla Kouteckého, a byl prezentován i na mnoha zahraničních festivalech. Její nejnovější film Zkouška umění (2022) získal hlavní cenu a cenu filmových kritiků FIPRESCI ve své kategorii na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde měl také svou světovou premiéru.

Martina Břeňová

Martina Břeňová je ředitelkou Nadace Open Society Fund Prague. Profesionálně se zabývá filantropií podporující systémové změny a tématem inovativní spolupráce soukromého, občanského a veřejného sektoru. Osm let působila jako ředitelka pro programy a rozvoj Nadačního fondu Avast, který podpořil systémový rozvoj paliativní péče v České republice. Pracovala pro organizaci Člověk v tísni, Nadaci VIA, Českou filharmonii nebo pomáhala založit Nadační fond Eduzměna. Vzdělávání získávala na Filozofické fakultě MU v Brně, na Yale University v New Haven a je absolventkou programu Philanthropy for Impact pod vedením Harvard Kennedy School. 

MUDr. Ondřej Kopecký, MHA

Ondřej Kopecký je primářem Kliniky paliativní medicíny ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. V roce 2021 se stal předsedou České společnosti paliativní medicíny. Dlouhodobě se věnuje rozvoji paliativních týmů v českých nemocnicích jak v rovině odborné, tak v rovině organizační a manažerské. Zásadní zkušeností pro něj byly pracovní pobyty a stáže v německých nemocnicích, zejména na paliativní klinice univerzitní nemocnice v Mnichově. V oblasti paliativní medicíny se významně zasadil o zavádění konceptu časné paliativní péče, zvláštní úsilí vkládá do rozvoje etických a spirituálních témat v kontextu paliativní péče.

doc. MUDr. MgA. Kateřina Rusinová, Ph.D.

Kateřina Rusinová se s paliativní medicínou poprvé setkala na stáži v nemocnici Saint-Louis v Paříži v letech 2007–2008. Na dalších pracovištích ve Francii a v USA získávala zkušenosti s klinickým výzkumem v této oblasti a podílela se na řadě velkých mezinárodních studií. Pracovala 6 let jako editor časopisu Intensive Care Medicine, v roce 2020 založila odborný časopis Paliativní medicína (oficiální časopis České společnosti paliativní medicíny České lékařské společnosti J. E. Purkyně) a působí v něm jako vedoucí redakční rady. Od roku 2021 je přednostkou historicky první Kliniky paliativní medicíny v ČR, společného pracoviště 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

JUDr. Michaela Dahl

Michaela Dahl absolvovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V diplomové práci se zabývala systémem sociálního zabezpečení zdravotně postižených osob v České republice; rigorózní práci věnovala srovnání těchto systémů v ČR a UK.

Specializuje se na oblast governance pro neziskové organizace, kde působila několik let na pozici výkonného asistenta a koordinátora ve Velké Británii. Svou expertízu v této oblasti podpořila mezinárodní certifikací z The Chartered Governance Institute UK & Ireland (CGI).

Její spolupráce posílí oblast řízení a správy komplexní administrativy nadačního fondu.